Blondýna a autobus

Blondýna ve velmi těsné kožené sukni čeká na autobus.
Jenže když autobus přijede, zjistí, že sukně je tak úzká, že ani nezdvihne nohu, aby mohla nastoupit.
Sáhne tedy rukou dozadu a kousek rozepne zip.
Sukně však pořád drží a nepovolí.
V panice sáhne znovu dozadu a rozepne zip ještě víc, ale sukně je pořád úzká a ona nemůže nohou dosáhnout na stupátko.
Řidič už troubí, všichni lidé se dívají, a dívce je to už nepříjemné.
Sáhne tedy ještě jednou dozadu a zip rozepne až do konce.
Vtom cítí, jak ji nějaký muž zezadu chytí za boky a vyzdvihne do dveří autobusu.
Blondýna se naštve, otočí se k muži a začne mu nadávat:
"Co mě tady, člověče, osaháváte? Vždyť se ani neznáme! "
A chlap na to:
"No, vzhledem k tomu, že jste mně už třikrát rozepla poklopec, tak jsem si myslel, že už jsme přátelé..."

Sukničkář

Ptají se známého sukničkáře: „Co ti řekla manželka, když tě načapala s tou laborantkou?”
„Celkem nic, a ty dva přední zuby jsem si stejně chtěl nechat vytrhnout!”

Závodní kůň

Starší dáma chce investovat do koupě závodního koně. Jednoho si vybere a nechá si ho pro jistotu vyšetřit veterinářem.
„Tak co, pane doktore, myslíte, že s ním budu moci závodit?”
Veterinář se podívá na koně a na dámu a povídá: „Samozřejmě. A tipoval bych, že ho porazíte.”

Uklidni se, Alberte

V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s potravinami a vřískajícím děckem. Muž téměř něžně opakuje: "No tak, Alberte, klid. Klid a žádné scény. Uklidni se, Alberte..."
Nachomýtne se k tomu psycholožka a s uznáním povídá: "To je dobré, že s tím dítětem mluvíte jako s dospělým. Takhle Albert vyroste v sebevědomého a vyrovnaného člověka."
Otec na to: "Paní, mýlíte se. Já jsem Albert!"

Stránky

Subscribe to