Jedou v autě chemik, technik a počítačový expert.
V tom se jim rozbije auto a chemik povídá: ,,To musíme vzít benzín na rozbor."
Technik chvíli přemýšlí a pak povídá: ,,To ne musíme auto rozebrat a pak zase složit.''
A počítačový expert na to: ,,Já myslím, že musíme vystoupit a nastoupit."
Kdysi se firma IBM rozhodla nechat na zkoušku vyrábět některé díly v Japonsku.
V zadání byla mj. klauzule, že se tolerují tři chybné součástky z 10 000.
S první dodávkou přišel následující průvodní dopis:
My Japonci těžko chápeme vaše americké obchodní praktiky.
Přesto jsme podle smlouvy zvlášť vyrobili ke každým 10 tisícům součástek tři vadné a přidali jsme je do dodávky.
Doufáme, že s nimi budete spokojeni.
Za každý velký objev vděčíme nějakému omylu.
***
***
***
"Víte, jak se jmenuje japonský objevitel stanů?"
"Naco Chata."
Chlastá Čech s Japoncem v hospodě. Po nějaké době se pohádají, Japonec natáhne ruku, udeří a Čech padne k zemi.
Po pěti minutách se Čech probudí a ptá se Japonce, jak to udělal. Japonec říká: "To bylo naše kung-fu."
Tak si připijou na zdraví, ale po půl hodině se zase chytnou, Japonec natáhne ruku, udeří a Čech znovu padne.
Po hodině se probere a ptá se, jak to udělal. Japonec odvětí: "To bylo naše karaté."
Tak si připijou na zdraví, jenže po chvíli se zase pohádají. Čech vstane, udeří Japonce, ten se složí jak žok sena pod stůl.
Po třech měsících Japonce propustí z nemocnice. Když se znovu potkají v hospodě, tak se ho Japonec zeptá, jak to udělal. Čech odpoví: "Taky vaše, hever z Mazdy!"
Manželé sedí v prázdném kupé proti sobě.
Po půl hodině manžel povídá : "Stará, pojd´ sem. Sedni si ke mně".
Manželka poslechne, přitulí se k němu a pošeptá mu do ucha:
"A co tak najednou?".
Muž jí obejme a odpoví: "Už jsem se na tebe nemohl dívat."
Podnikový manažer školí podřízené o zvyšování efektivity pracovních operací: „Techniky, které jsem vám zde nastínil, raději nezkoušejte doma.”
„A proč ne?”
„No, víte, celé roky jsem sledoval rutinní činnosti své ženy, když připravovala snídani. Hodně se naběhala mezi lednicí, sporákem, špajskou a stolem a často při tom nesla jen jednu věc. Tak jsem jí navrhl, jak by to mohla zlepšit.”
„A fungovalo to?”
„Mno, v podstatě vlastně ano. Předtím jí příprava snídaně zabrala dvacet pět minut. Teď to já dělám za osmnáct!”
