Přijde mozková buňka do mužské hlavy a rozhlídne se.
Je tam pusto a prázdno, tma, nikde nic.
Tak volá: "Haló, je tu někdo?"
Čeká a nic se neděje. Volá znova: "Haló, je tu někdo?"
Po delší době se objeví další mozková buňka a říká: "Co tady řveš? Ty nevíš, že jsme všichni dole?"
Na břehu menšího ostrova stojí zarostlý, spoře oblečený muž a mává na okoloplující loď.
"Kdo je to, kapitáne?" ptá se jeden z cestujících.
"Nevím, ale vždy když jedeme okolo, má z toho hroznou radost."
Blondýna ve velmi těsné kožené sukni čeká na autobus.
Jenže když autobus přijede, zjistí, že sukně je tak úzká, že ani nezdvihne nohu, aby mohla nastoupit.
Sáhne tedy rukou dozadu a kousek rozepne zip.
Sukně však pořád drží a nepovolí.
V panice sáhne znovu dozadu a rozepne zip ještě víc, ale sukně je pořád úzká a ona nemůže nohou dosáhnout na stupátko.
Řidič už troubí, všichni lidé se dívají, a dívce je to už nepříjemné.
Sáhne tedy ještě jednou dozadu a zip rozepne až do konce.
Vtom cítí, jak ji nějaký muž zezadu chytí za boky a vyzdvihne do dveří autobusu.
Blondýna se naštve, otočí se k muži a začne mu nadávat:
"Co mě tady, člověče, osaháváte? Vždyť se ani neznáme! "
A chlap na to:
"No, vzhledem k tomu, že jste mně už třikrát rozepla poklopec, tak jsem si myslel, že už jsme přátelé..."
